Lidstvo ve svém současném stavu existuje kolem čtvrt milionu let, přesto pouze posledních 4000 stojí za zmínku.
Tak co jsme dělali po skoro 250 000 let? Choulili jsme se v jeskyních kolem malých ohníčků, ve strachu z věcí, kterým nerozumíme. Bylo to víc než jenom vysvětlování toho, proč vychází slunce, ale tajemství obrovských ptáků s lidskou hlavou nebo kamenů co ožívaly. Nazývali jsme je 'bohy' či 'démony', prosili jsme je, aby nás ušetřili a modlili se za spasení.
Časem jich ubývalo, zato naše počty rostly. Svět začal dávat víc smysl, když v něm nebylo tolik, čeho se bát, ale nevysvětlitelné věci nikdy doopravdy nezmizí, jako kdyby vesmír vyžadoval být absurdní a nemožný.
Lidstvo se nesmí vrátit ke skrývání se ve strachu.
Nikdo jiný nás neochrání, musíme se o sebe postarat sami.
Zatímco lidstvo se hřeje na světle, my musíme postávat v temnotě, bojovat s ní, zajistit ji a ukrýt ji před očima veřejnosti, aby ostatní mohli žít příčetný, normální život.
My zajišťujeme. My zadržujeme. My chráníme.
— Administrátor
