Každý rok na táboře se snažíme zapojit jako etapu nějakou blbárnu. V minulosti jsme dřepovali (někteří nadřepovali přes 2000 dřepů), také jsem zvedali tyče jako vesla, simulovali jsme písty u lokomotivy a podobně, památně běhy na pyramidu, či výstup průsmykem na Klondike. Vždy jde o to, že všichni zaráz dělají nějakou činnost a postupně vypadávají podle toho, jak je opouštějí síly. Letos jsme si vzali inspiraci ve step aerobiku a tím jsem simulovali schody na Azéckou pyramidu. Všichni vydrželi hodně, ale poslední čtveřice byla Vojta, Blondy, Jirka a Katka. Těsně před nimi vypadla Kika a Filip. Ti první vyšli téměř 3000 schodů. A pak, že děti málo sportují.

Celý den od rána hustě či méně hustě pršelo, ale ani to nám nebránilo absolovat následující etapu přenášení posvátného ohně.
Strážci přivedli nás k chatrnému plůtku a prozradili nám, že jedině za ním vede cesta k dalšímu úseku. V plůtku bylo možno viděti vrátka s jednoduchou petličkou, i zdálo se, že otevření a pokračování je dílem okamžiku. Avšak plůtek i vrátka sama byla chráněna kouzlem prý převelice mocným a kdo by neoprávněně chtěl je otvírat, krutým trestem by byl stižen. Po bližším prozkoumání jsme uviděli malou pečeť ...
Úkolem bylo přenést ohěn posvátný a pečeť přepálit. Oheň se nesl z tábořiště na Pfaffenschlag. Hustě pršelo a dřevo bylo hodně mokré. Některé družiny byly již téměř v cíli, ale ohěn jim spadl a zhasl v kalužích a blátě. Některé družiny to zkusily i vícekrát, ale přesto se to nakonec podařilo jen dvěma (zelené a bílé). Podívejte se na fotky a uvidíte.

I přišli jsme na cestě naší k bráně, která zahrazovala vstup do chrámu. Nižádnou petlici, kliku, či jiné otvírací zařízení viděti nebylo, proto jsme usoudili, že jedině tajné heslo tuto bránu otevřiti může.
Tajené heslo bylo seskládáno ze jednotlivých šifer kolem tábořiště. Všechno bylo v nejbližším okoli a přesto trvala etapa téměř celé odpoledne. Všichni nakonec heslo vyluštili, ale hodně se u některých šifer zapotili.
Odpoledne se vrátila školka ze svého puťáčku, poklad spolehlivě našli a teď si mohou užívat nalezených sladkostí a odměn.

Dneska celý den pokračovala etapa přechod přes propast. Ve fotogalerii máte celou řadu fotek a další stovky budou na táborovém CD. Červená došla celá až do cíle, ale i ostatní podali super výkon. Konečně opravdu nejlepší obrázek si lze udělat z fotek.
V pět začala odpoledně noční etapa na Fernandozův hrob. Družiny se vracely postupně, poslední došla kolem půlnoci. Všichni v pohodě a nadšení, pršet začalo kolem druhé v noci.

I bylo nám přes propast přejíti tak hlubokou, že oko nedohlédlo. Jen chatrný provazový žebřík spojoval břehy její.
Došek vyrobil v lese docela náročnou lanovou překážku a tak se nám etapa asi poněkud protáhne. Včera místo 4 družiny, stihla po mostě přejít jen jedna. Ale náročnost etapy je vyvážena zážitkem, který si všichni odnáší. První fotky bílé družiny jsou na webu.

V klášter němých vedla naše cesta a podivní v něm byli tvorové lidští, neb daru řeči neměli. Musili jsme němotu předstírati, abychom si získali důvěry jejich.
Etapa, která se bude následující dny odehrávat postupně. Vždy jedna družina bude mlčet a to pokud možno co nejdéle. Počítá se výsledný namlčený čas. Každý může přispět. Někteří deseti minutami :-), někteří pak hodinami. V pátek uvidíme, kdo byl nejúspěšnější.
Úsek cesty , který byl před námi, jevil se na první pohled docela bezpečný. Strážce viděti nebylo, ale ostražitost naší to neukolébalo. Strážci ukryti za skalami a stromy, téměř neviditelní, začali na nás bezhlavě útočiti.
Bylo nutné postupně projít takto střeženým územím a nenechat se chytit. Vždy dvě družiny dělaly strážce a dvě se snažily proniknout. Souboj to byl velmi náročný až někteří i skokem do rybníčku se do tábora dostali. Téměř všichni ve zdraví přežili a na další cestu se tak mohli vydat.

I pravili nám strážci úseku dalšího: "Abyste zdárně nástrahy cesty vaší zdolali, dáme vám jednu radu. Cesta vede dále průsmykem, jež střeží démon. Jen nemnohým se podařilo kouzla jeho překonat a průsmykem projít. Nejbezpečnější by bylo jej zabít. Je nutné však jeho srdce, které na skále daleké se v podobě vejce nachází najít a přinést. Následně jej pak uvařít a tím démona zabít.
Pro vejce se vydali ti nejstarší, s tím, že zbytek pak následně vejce zničí a tím démona zabije. Nakonec jsme vejce získali jiným způsobem. Před tím jsme využili teplého počasí a vydali se k rybníku do Staráku. Večer pak družiny vařily vejce na různých ohništích. Byl to spíš sprint než pohodové vaření. Vykopat ohniště, rychle vodu přivést k varu a 10 minut vařit vejce, následně ohniště zlikvidovat a nádoby umýt. Bylo to opravdu v rychlosti, až to vypadalo, že u toho někteří uhoří, ale opravdu jen vypadalo:-)

Strážci úseku tohoto byli neústupní a pravili nám: Jste-li ti, kteří přijíti mají, jděte a nachytejte ryb zlatých nám. Neboť jen ten, kdo jest očekáván strážci pokladů, ví, kde a jak má ryby zlaté nalákat.
Neděle byla podle očekávání slunečná, proto jsme se rozhodli pro vodní etapu. Nejdříve bylo potřeba vyrobit rybky a udice. Vznikly nejrůznější výtvory, od tradičnáích udic s háčkem po smyčky a podobné udělátka. Všichni ryby pochytali a tím prokázali to, že jsou ti, kteří přijít pro poklady mají.
Velcí se vrátili z noční etapy a během dopoledne dospávali. Původně se měli setkat na Trojmezí, ale jedna část poněkud zabloudila, tak se hra protáhla až do ranních hodin. Démonovo vejce, které měli přinést budeme muset získat jinak.

Potok pod Pfaffenschlagem, malý potůček protékající dávnou vesnicí. Sotva po kotníky vody, písečné dno a proud jen zlehka unašející jehličí z okolních stromů. To vše však nebránilo v tom, aby se v něm děti pořádně vymáchali při hledání pouzdra v něm ukryté. Většina z nich rychle odhodila trička, do kterých se po najití dalšího vzkazu mohli zachumlat, pěkně do teplých a suchých. Opatrný postup hledání se rychle měnil v zběsilé prohledávání potoka i vodopádku, na který ke konci úseku narazili. Pouzdro se schovávalo pod vodopádkem, nikoliv v něm, ale hlavní pozornost samozřejmě zaujmul právě zmiňovaný vodopád. Družiny vynaložily spoustu sil na prohledávání vodopádku i přilehlých vod, během kterého bylo k vidění spoustu zajímavých situací při snaze některých přehradit potok. I přes to, že každá z družin hledala pouzdro ve vodách více jak půl hodiny, rozdíly v časech byly na konci dne v sekundách. Když družiny vytáhly pouzdro se vzkazem "Dolní Šatlava", už po cestě zpět do tábora debatovaly o tom, co na příští den budou podnikat.

Sestavení názvu Abychom šli cestou opuštěnou k jihozápadu se vinoucí k prameni vody přečisté a tam abychom hledali kameny roztroušené po ní a různými písmeny označené. Písmena ta vhodně sestavená dají název místa, kde se nám dostane pomoci další. A bylo tam na kamenech těch vypsáno vždy po písmeni jednom.
Všechny družiny mocně povzbuzovány rádci, vyběhly ke studni v čase rekordním. Luštilo se také celkem rychle, neboť mrskáme šifry všelijaké od začátku tábora a děckám to jde. Všichni nakonec vylušitli "potok pod Pfaffenschlagem" a těšili se na další den, co tam asi bude. Kdyby to věděli radši by ani neluštili :-) Bylo tam pouzdro ukryto ve vodách divokých, ale o tom až zase zítra.

Měsíční kámen ... po strmých skalách pohoří Orizata jsme se ubírali. Nad námi kolmé skály nebes dosahující, dole tma a hrůza propasti bezedných a přece jsme se do jedné z nich spustiti museli. Abychom z ní vynesli měsíční kámen. Tolik praví Alvarézův deník.
No legenda byla zjevně působivá, protože všechny družiny se vybavily lany, sedáky, helmami a různými horolezeckými udělátky. Takže nakonec to byla brnkačka. Všichni to zvládli do půl hodiny. Několik autentických postřehů: "Byly to 3 km, až jsme doběhli, všichni jsme úplně umřeli" Gabča, bíla.

Borůvkové knedle. To je prostě táborová klasika. Dopoledne sbírání v lese a na večeři sladká odměna. Někteří jsou schopni sníst i 15 knedlí.
Víte, jak vznikla velká říše Aztéků? Tento původně kočovný kmen doputoval do dnešního Mexika, kde mu ostatní kmeny umožnily využít jediného místa, ostrova na obrovském jezeru. Aztékové na ostrově založili město Tenochtitlán, které velmi brzy zaplnilo celý ostrov a nebylo místo, kam město rozvíjet. Budovali proto další ostrovy tak, že na plovoucí dřevěné vory zasadili rostliny, které prorostly a jejich kořeny vytvořily pevný ostrůvek. Dělali jsme něco podobného. Uvidíme komu vzejdou rostliny a koho ostrůvek vydrží na hladině.

Dopoledne nás čekalo označení peníze průkazního. Etapa spočívala v donesení peníze k nejbližšímu vlaku a poté přejetí peníze na koleji. Nejbližší vlak je ve Slavonicích, asi 5 km od tábora. Počítal se čas od vyjití z tábora po návrat. Většina družin zvolila nějakou formu štafety, ty nejmladší zanechali co možná nejblíže tábora a ti nejstarší běželi (šli) do Slavonic. Nicméně každý člen družiny musel nést peníz aspoň kilometr. Nebudete věřit, ale 5 km se dá zvládnout i za necelých 40 minut. Prostě všichni podali výborný výkon.

Počasí si drží trend posledních dnů. Nějaký stupínek nahoru by to chtělo, ale neprší a pro tábor je to celkem ideální počasí.
Dnes máme získat peníz průkazní, který je schován pod kamenem fialovým na chrámu boha ohně. Všem družinám se to jistě bez problémů podaří. Mnohem náročnější to bude v úterý, kdy bude nutné ohněm posvátným peníz označit, protože teprve pak získáme symbol, který na penízu díky ohni vystoupí.
Už jsme měli i pár svátku, ale lety do rybníčka odkládáme na hezčí počasí, tak snad v úterý by to mohlo vyjít.

První celý táborový den byl i přes nepříznivou předpověď nakonec velmi v pohodě. Občas mezi mraky vysvitlo sluníčko, bylo příjemně teplo, žádná vedra z minulých dnů. Pravda dva tři stupínky by to asi ještě chtělo, ale ideální táborové počasí.
Celotáborová hra začala naplno. Už v sobotu jsme našli deník a teď už můžeme dál putovat po stopách Alvaréze, které zachytil v nalezeném deníku.
V první etapě jsme museli nejprve vyluštit šifru deníku. Každá družina si vystřílela určitý počet písmen, které byly klíčem k šifře. Čím více písmen, tím jednodušší to bylo. Nakonec uspěli všichni. Večer jsme zpívali podle nových zpěvníků. které jsme si dopoledne sešili.