Z Hobitína (spřátelený tábor v Dolním Bolíkově) jsme se vrátili v pořádku zpět do Třeskoprsk. Už z dálky náš vyhlíželi všichni obyvatelé města a když viděli, že bitva dopadla úspěšně, narazili sudy s pivem a vínem, porazili prase, zastřelili kachny a všichni začali hojně slavit. Oslava trvala až dlouho do večera a všichni spokojeně a bezpečně usnuli.

Konec příběhu!

Po dlouhé cestě jsme stanuli konečně v Hobitíne (spřátelený tábor v Dolním Bolíkově), kde nás zdejší domorodci přivítali s otevřenou náručí a nabídli nám jídla a pití co hrdlo ráčí. Poté co jsme si odpočinuli, jsme v šeru večera a zapadajícího slunce vyrazili do úkrytu zlého čaroděj Mraziáše, který přebývá nedaleko na Židovském hřbitově.

A tam povstanulo pět vyvolených, kteří pozvedli žezlo starého krále a žezlo se rozzářilo a vypustilo svou magickou moc a Mraziáš byl konečně poražen.

Hlášení místního rozhlasu: "Vážení spoluobčané, po včerejším sestrojení Lumpolokalizátoru a tím určené polohy Mraziáše dnes vyráží skupiny odvážných kamarádů rozhodnutých svést s čarodějem rozhodující bitvu. Dále prosíme občany, aby využili komfortu a dostupbnosti toaletních zařízení a nekonali své potřeby v blízkém a přilehlém lese. Konec hlášení". 

A proto již od rána se všichni začali balit a připravovat na dlouhé putování za Mraziášem do jeho úkrytu poblíž Hobitína (spřátelený tábor v Dolním Bolíkově). Cesta bude trvat dlouhé tři dny a na jejím konci bude snad Mraziáš již poražen.

Hlášení místního rozhlasu: "Vážení spoluobčané, Mraziáš se pokusil překazit naše plány o jeho zničení a seslal na naše souřadnice studenou frontu. Je na čase sestrojit Myšpulínův Lumpolokalizátor a Mraziáše zničit. Dále prosíme silné jedince o pomoct při stěhování kamalizačních jednotek. Děkujeme. Konec hlášení".

A proto jsme urychleně zvýšili naše snažení u sestavování Lumpolokalizátoru. Bylo to dlouhé a všichni museli přiložit ruce k dílu, kde jsme museli propojit spoustu drátků a obvodů, ale když už bylo hotovo a Lumpolokalizátor začal fungovat, tak nám jeho laserový paprsek zobrazil jedno jediné místo na mapě Dolní Bolíkov. Ano, tam je ten lump. Tam se schovává. 

A na toto dlouhé putování za Mraziášem se ale vydáme až zítra.

Hlášení místního rozhlasu: "Vážení spoluobčané, oznamujeme, že hrdinná skupina kamarádu v noci ze včerejška na dnešek podstoupila riskantní akci a získala mocné artefakty jejichž pomocí lze Mraziáše porazit. Dále upozorňujeme že Mraziáš stále není k nalezení. Konec hlášení".

V dopoledních hodinách jsme vyrazili do lesa a zahráli jsme si hru jménem Pošty. Nejlepší doručovatelem dopisů, balíků a expresích zásilek, kterému se podařilo vyhnout kovbojům a banditům, byla Ema B.

Po poledním odpočinku jsme s Myšpulínem vyrazili do jednoho jeho úkrytu na staré projekty. Naším cílem bylo ošálit bezpečností systém a vyzvednou součástky, které poté použijeme k sestrojení Lumpolkalizátoru, aby mohl být zlý Mraziáš konečně dopaden.

K večeru jsme si zahráli různé hry a také hrůzný různý zpěv.

Hlášení rozhlasu: "Vážení spoluobčané, starostra Třeskoprsk dnes vyhlašuje den volna. Tento den se bude nejlépe trávit u vody. Dále prosíme občany, aby dodržovali pokyny městského popeláře Milana a své odpadky vyhazovali na určená místa."

A proto i my jsme vyrazili k nedalekému rybníku na úplně celý den, kde jsme odpočívali, a také si hráli, skotačili a užívali si vodní radovánky. V pravé poledne nám naše dovážková služba Mikin dovezl neuvěřitelných 401 palačinek a k tomu extra objednávku 9 bezmléčných dietních.

Celý večer byl zakončen zpěvem, ale pro některé z nás neskončil. Ti nejstarší z nás se vydali na dlouhou strastiplnou výpravu po okolních hřbitovech a duchovních místech, kde nacházeli různá vodítka a nakonec získali tajuplné žezlo a železnou rukavici.

Hlášení místního rozhlasu: "Vážení spoluobčané, do Třeskoprsk přijela karavana muklů. Žádáme občany, aby dbali zvýšené pozornosti a zamykali si obydlí. Místní archeolog Honza Johns objevil hrobku starého krále, při otevírání krypty utekli duchové. Z okolních krajů se ztrácejí pohádkové bytosti. Starosta varuje - Mraziáš stále nebyl dopaden. Konec hlášení".

A proto jsme byli vyzváni k pomoci při chytání duchů, bylo to úporné, protože duchové na rozdíl od nás umí procházet stěnami, ale po několikati pokusech a experimentech jsme přišli na to, jak se s nimi vypořádat. A nejlepší sběrači duchů byli Žlutí.

Jelikož Honza John, odhalil hrobku starého krále, který v minulosti zničil velikého nepřítele svým žezlem a rukavicí, tak jsme se rozhodli, že tyto relikvie musíme mít, abychom zahnali Mraziáše jednou pro vždy. Jenže k otevření hrobky je potřeba 7 klíčů. Ale v Třeskoprskách kolují řeči, že klíče se dědí z otce na syna a z matky na dceru. Díky našim dobrým skutkům jsme si v Třeskoprskách vytvořili spoustu kamarádů za kterými jsme hned vyrazili. Obcházeli jsme jednoho po druhem, vyptávali se, plnili pro ně různé drobné úkoly a po několika hodinovém úsilí bylo vyhráno, měli jsme všechny klíče. Nejrychleji získala 7 klíčů skupinka Zelených.

Ve večerních hodinách jsme už jen zpívali a těšili se na další dobrodružný den, kdy konečně začne to pravé dobrodružství a to honba za Mraziášem.

Hlášení místního rozhlasu: "Vážení spoluobčané, dnes v Třeskoprském domě umění proběhne výstava uměleckých fotografií. Sbírku děl zapůjčil Vážený pan starosta Třeskoprsk. Konec hlášení."

Ale našemu panu starostovy ještě nějaké skvostné kousky fotografii chybý, a proto žádá nás, abychom mu pomohli zachytit jeho město v obrazech. Umělecky vytvořit každodení maličkosti života ve městě v živých barvách a zachovat je na fotografiích pro další generace. Tuto fotosoutěž nejlépe vyfotografovala a vystavila skupinka Zelených.

Po daleké cestě do centra města jsme večer za pomoci vzácné návštěvy, bývalých obyvatel Třeskoprsk (Jendy a Wildy) kteří doplnili kvintet kytaristů, vytvořili mohutný zpěv linoucí se do dalekého okolí.

Hlášení místního rozhlasu: "Dnes se v Třeskoprskách odehrává pivní festival ovocných piv, Třeskoprsky reprezentuje hospodský Pěnička". A pan Pěnička  si nás najal na obsluhu místních štamgastů, kteří jsou opravdu nároční lidé, stále si vymýšlí různé jiné druhy a nikdo není nikdy spokojen. Pivo tu musí být hned teď jinak jsou nelítostní a kritizují vše co se dá.

Byl to dlouhý a úmorný maraton, roztočilo se neuvěřtelných 293 piv. Všchni už vyčerpáním točili podmíráky a nebo rozbíjeli skla, ale nakonec bylo hotovo, festival se úžasně vydařil a nejlepší skupinkou, která byla nejrychlejší a nejobratnější byla Zelená.

Z toho nošení nás všechny boleli ručičky a nožičky, a proto jsme v odpoledních hodinách odpočívali a jenom sledovali vydařené Myšpulínovy pokusy z jeho laboratoře a také jsme si vyrobili lampiony pod vedením našich Drben.

Ve večerních hodinách ti nejodvážnější z nás vyráželi postupně každý sám po svíčkové stezce odvahy pro přívěšky čtyřlístku.

Hlášení místního rozhlasu: "Dnes se stala velká nehoda, letadlo, které převáželo exotická zvířátka z daleké Tasmánie, mělo poruchu a celý jeho nákladový prostor byl vyprázdněn. Zvířátkům se naštěstí nic nestalo a bezpečně přistála, ale náš hajný Patnona má plné ruce práce s odchytem, a proto žádá veřejnost o pomoc při odlovu exotických sobů, draků, opicomyší a dalších vzácných druhů uspávacími šipkami." Nejlepší ve střeleckém umění a uspávání zvířátek byla skupina Žlutá. 

Když jsme si po namáhavém dopoledni odpočinuli, tak jsme v teplém dni opět vyrazili do nedalekého rybníka, už zdálky nám mával náš kamarád vodník, ale tentokrát byl šťastný a spokojeně si posedával ve vodě.

Při koupání si nás všiml včelař Plástvička a přišel se nás zeptat, jestli mu nepomůžeme opylovat květinky. Vykládal nám smutný příběh, jak včely postihla nemoc a nemohou sosat pyl svými sosáčky a dělat med. Ale prý byl za Myšpulínem a ten mu dal tabletku jménem Sosáčkorost, po kterém mu i my můžeme pomoct roznášet pyl po květech a vyrábět med. Tuto činnost nejlépe odvedla skupinka Zelená.

Večer byl zakončen písničkovým kvízem, při kterém jsme si pořádně zazpívali a naše kytaristická skupina byla velmi nadšena.

Do vesnice nám přivezli nové zvony, Pankráce, Serváce a Bonifáce. Pan farář je nadšený, protože se na tyto zvony už hodně těší a také trvalo čtyři roky nasbírat peníze. Ale je tu jeden háček. Zvony musí někdo donést z nádvoří na zvonici kostela. A kdo jiný by mu měl pomoci než my. Zvonům se ale nesmí nic stát. Jediný škrábanec by zkazil jejich krásnou melodii. Tuto činnost nejlépe odvedla skupinka Modrá.

Po drobném odpočinku v poledním klidu jsme si užili dlouho očekávaný sport, konkrétně jsme hráli bremball a fotbal, což nám zabralo celé odpoledne. K večeru jsme si krásně zazpívali a šli spinkat.

Ale co se nestalo. V noci nás začaly budit blesky a hřmění, když tu si nejstarší z nás vzpomněli, proč se vlastně Třeskoprsky jmenují Třeskoprsky. Kdysi dávno vesnici sužoval plamínek, který na ni metal blesky, ale chytrý poustevník Filištýn ho zahnal. Svýma nohama vydupal ze země pramen a udusil všechny plamínky.

Jenže ten plamínek se teď vrátil a my jsme museli donést vodu na místo, kde plamínek žije a stejně jako kdysi Filištýn, udusit plamínky bosýma nohama. Nejlépe se to povedlo skupince Bílých. A potom už jsme šli nerušeně spát.

Už se to blíží, 15. ročník hasičské dovednostní soutěže Zlatá Stříkačka tu bude co nevidět. Náš jediný hasič Tonda Hadička je smutný, že nemůže soutěžit, protože je na to sám a proto nás požádal o pomoc. Celé dopoledne jsme pilně trénovali, abychom byli schopni Tondovy pomoc. A nejlépe se to povedlo Zelené skupince, která dopomohla Třeskoprsskému hasičskému týmu k výhře.

Po vydatném obědě jsme se za parného slunného dne vydali k nedalekému rybníku, kde jsme potkali další Třeskoprsskou bytost a to vodníka Strouhu. Seděl tam a vzlykal, že se mu prý rozutekly všechny dušičky z hrníčků a že už se je marně celé hodiny snaží posbírat, ale dušiček je moc a on je na to sám. A tak jsme se rozhodli mu všechny pochytat a znovu zavřít do hrníčku. Nejlépe všechny dušičky pochytala skupina Zelených.

Večer jsme si už jen zahráli lístečky, a jelikož se nám už klížila očička po namáhavém dnu, tak jsme bez zpěvu šli spinkat.

Na vědomí se dává, že do vesnice Třeskoprsky přijela skupina jménem Vlčata. Přijela za našimi kamarády z Čtyřlístku to jmenovitě Myšpulínem, Bobíkem, Fifinkou a Piňdou. 

Těmito slovy nás vítali obyvatelé vesnice Třeskoprsky pomocí rozhlasu při ranním shromáždění, tam nás také Lékarnice Rozmarýna požádala o pomoc se sběrem bylin na její léčivé čaje. Jelikož lékarnice je už postarší paní a pořádně nevidí a plete si i Koniklec s Borůvkou, tak nás požádala o pomoc při sběru léčivých bylin, a protože není lakomá tak je s námi směňovala za peníze. Výhercem byla skupina Zelených kteří utržili nejvíce peněz.

Po obědě jsme si společně vyrobili, pro kluky motýlky a pro holky mašle do vlasů, protože je to teď strašně moderní a všichni to nosí. Tak abychom do Třeskoprsk zapadli.

Po této drobné rukodělné činnosti za námi přišla Drbna, která si stěžovala že už jí to tolik nechodí jako kdysi a že by potřebovala posbírat drby od dalších drben v okolí, co se děje mezi lidmi, kdo s kým chodí a kdo koho miluje. A my jako velcí správňáci jsme jí ochotně pomohli. Tuto hru ve sbírání drbů vyhrála skupina Červených

Večer vyvrcholil zpěvem a drobnými hrami.