Dnes naše cechy opět vyrazili po okolí Aknh-Morporku tentokrát proto, aby se setkali u nedalekého rybníka jménem Olien, kde se vykoupali a sdělili ostatním cechům své zážitky. Večer jsme potkali vlkodlaka, který nám slíbil, že když mu utečeme, tak nám vyplatí 400 zlatých. Vlkodlaka představovali cechy. Cech, který byl zrovna na řadě, měl za úkol předběhnout ostatní cechy jakožto vlkodlaky. Cechy tuto etapu zvládli úspěšně. Pak už jsme se všichni odebrali na kutě, abychom měli sílu na zítřejší návrat.
Dnešním dnem jsme započali náš výlet po okolí Ankh-Morporku. Každý cech zvlášť si našel cestu, která mu vyhovovala a přenocovali na místech též vyhovujícím příslušným cechům. Každý cech se po cestě vykoupal v nějakém tom rybníku a večer si na ohni uvařil vydatnou večeři.
Celý den jsme trénovali stavbu stanů, abychom se připravili na puťák. Také jsme si zahráli pár her a šli brzy spát. Večer nám semafor zablikal, aby předal zprávu od lady Margarety, že žádá o doprovod do Ankh-Morporku.
Sir Elánius si nás zavolal i vojsko své povolal, že prý most přejít musíme a trolli při tom skolíme, abychom mohli na hrad jít. Avšak trolli musíme obelstít. Zříme most ve tvaru klády, postupejem s chráněnými zády. Trollové na nás padají, přešlým členům poklonu skládají. Nejvíce lidí přešlo z modrého cechu přes tuto trolí řeku, potom zelený cech, težký měl dech, zvládl to i cech bílé, tvářili se trochu shnile, přešel i cech žluté, hlasy měli kruté, nakonec přešla i červená, bolela ji ramena. Nejvíce je trollové bili, potom se i myli. Večer oslavu jsme měli, mocným hlasem jsme si pěli.
Dneska jsme se učili rozdělávat ohně, abychom se připravili na puťák, dále jsme se účastnili finské stezky a poté se šli sprchovat (hlavním inhumátorem byl Sam). Dnes k nám přijelo malé překvapení v podobě nanuků, ale odpoledne jsme už řešili loupež ukradeného mazance tak, že jsme vyvažovali člena našeho cechu. Oloupený pán má totiž doma zvláštní mechanismus - podlahu, která váží vaši váhu při příchpdu a při odchodu, takže je lupež téměř nemožná. Naše cechy zkoušely, zda-li je to možné. Protože jsme případ úspěšně vyřešili, tak jsme večer slavili u ohně. Nejlepšími detektivy byl cech červených, poté cech bílé, poté cech modré, zelené a nakonec cech žluté.
Dnešní den jsme byli unavení, takže jsme ho zvolili za odpočinkový. Zkoušeli jsme rozdělávat ohně, zdolat finskou stezku a taky jsme si připravovali operu pro lid Ankh-Morporku. Opera je honosná budova nacházející se na Božím ostrově. Naše cechy celý den nacvičovali právě na toto vystoupení. Večer se na nás přišel podívat dokonce i samotný Lord Vetinari. Všechna představení se mu velmi líbíla a s obsazením byl docela spokojen. Každé vystoupení bylo oceněno upřímným potleskem.
Dnes k nám přišel sir, vévoda z Ankhu a velitel v jedné osobě Elánius, že by potřeboval nové rekruty do Městské hlídky. Naše cechy se přihlásily a započal nábor. Byly zkoušené naše fyzické i psychické přednosti např. držení meče jednou rukou, běhání s kamenem, zatloukání hřebíků, skákání v pytli a střelba z luku. Protože naše rivalita rostla i po skončení náboru, rozhodli jsme se trochu si zasportovat a zajít si do rybníka, kde byly vedeny války o lehátka a kamenné ostrůvky. Večer proběhly hrůzné hry a pak jsme šli spát kromě pár jedinců, kteří si po večerce oblíkli kroje a vyšli se svými vedoucími na cestu, kterou si projde každé Vlče. A to na cestu šátkování. Byla ošátkovana 4 šikovná dítka, která byla dokonce tak odvážná, že se vrátila cestou zpět v pořádku úplně sama.
Dneska nás dojeli navštívit umělci z Cechu rukodělné činnosti, abychom si mohli vyzdobit naše obydlí klacíkohrou. Děti byly moc šikovné a každý si udělal originální klacíkohru. Odpoledne nám došla zpráva pomocí semaforu, že Jindřich Král potřebuje postavit most pro vlak. S pomocí Vlahoše von Rosreta a našich cechů jsme tento úkol zvládli a vlak, tak mohl pokračovat v plynulé jízdě. JIndřich Král se nám bohatě odměnil, takže večer probíhali bujaré oslavy u ohně s mocným zpěvem.
Odpočinek ráno začal, každý z nás na zadku hačal ve vlaku i na náměstí, město bylo plné zvěstí. Zloději se trochu rozmohli, Elániovi jsme s tím pomohli, místní lid neváhal s pomocí, nebyli jsme tam do noci, byli ochotní a milí ti, co v tom městě žili. Potom jsme zásoby koupili a kofolu do dna dopili, den jsme s užili a ve zdraví přežili.
Ráno jsme se ocitli v Klačské cizinecké legii, do které se odebral Smrť. Ale protože bez Smrtě se Ankh-Morpork neobejde, vyhlásilo se po něm velké pátrání. Hledali jsme v Jídelně, U Brány, v Umývárkách, Zbrojírně, Skladu a nakonec jsme ho našli na Nádvoří, kde jsme ho vyrušili z jeho rozjímání. Víte, do Klačské cizinecké legie odchází lidé (i jiné rasy), aby na něco zapomněli, často se stává, že zapomenou i na své vlastní jméno. Naštěstí jsme byli úspěšní a Smrtě jsme přivedli zpět do Ankh-Morporku, aby opět vykonával svou práci. Jaké by to bylo na Zeměploše bez Smrtě (a smrti vůbec)? ABychom oslavili úspěšné nalezení, tak jsme uspořádali velkou hostinu. Naše cechy si připravili kuřata, která se poté pekla v zemi a po dopečení jsme u nich hodovali.
Dnešní ráno nás navštívil déšť, ale naší náladu to nezkazilo. Chvíli po ránu se v ANkh-Morporku objevil mág Výměšek, který nám oznámil, že Vlahoš von Rosret potřebuje pomoct zablokovat semafory. Naše cechy řešily šifry, které připravil Nadosah Pozlátko (ředitel semaforové pošty), aby naše zprávy nemohly být odeslány. Nakonec se nám podařilo naše zprávy odeslat a Nadosaha Pozlátka porazit. Nejdříve svou zprávu odeslal modrá, poté žlutá, pak bílá, jako další zelená a jako poslední se to povedlo i červené. Zbytek dne jsme sportovali, abychom se trošku rozpohybovali a hráli různé hry. Večer jsme se pořádně najedli skvělé sekané, kterou nám připravili kuchařky z cechu kuchařek a kuchařů. Aby si ankh-morporští občané odpočinuli, tak jsme dnes šli brzy spát.
Dnes nás vzbudil Lod Vetinari s prosbou o pomoc. Nedařilo se mu dostat se na vrchol pyramidy a tak poprosil naše nebojácné cechy, aby mu pomohly. Účelem této etapy bylo, jak už jste asi pochopili, dostat se na vrchol pyramidy jako první. Každý cech tahal kameny, kdo dotáhl nejtěžší kámen, mohl začít táhnout jako první po našem herním plánu ve tvaru pyramidy. Posouvat jsme se mohli pouze uhlopříčně. Ale aby to nebylo tak jednoduché, mohli jsme také útočit. Největšími záškodníky byl cech zelených, který se zároveň dostal svými lstmi na vrchol jako první. Druhý byl cech bílých, třetí cech červených, poté cech modrých a nakonec se na vrchol dostal i cech žlutých. Po tomto náročném úkonu jsme se rozhodli odpočinout si trochu u učení morseovky, mapových značek a buzoli. Večer jsme zažehli slavnostní oheň, který byl doprovázen bujarým zpěvem. Chvíli po té, co jsme usnuli, nás vzbudil poplach Noční hlídky. Cech historiků pro stará ztracená města roztrousil po lese název starodávného města, které je velmi vzácné a ztráta takového pokladu by byla velkou škodou. Název tohoto města má 31 písmen a je velmi důležité, aby se tento název uchoval. Proto se naše cechy vydali zjistit správný název města. Naše mise byla zdařilá, protože se všem cechů podařilo získat správný název. Pak už jsme se mohli v klidu odebrat na kutě a klidně spát až do rána.
Dnešní ráno bylo ospalé, protože nás zapomněla Noční hlídka vzbudit včas. Ráno bylo takové uspěchané, abychom všechno stihli a mohli se vydat na naši oblíbenou hru Maršála špióna. Vyjimkou byl cech modrých, který místo účasti trénoval poslední představení do našeho biografu. Abychm si tu na Zeměploše trochu připomněli Zemi, kuchařky nám připravily typický pozemský (český) pokrm: knedlo-vepřo-zelo. Poté co jsme načerpali energii, tak naše cechy se zúčastnili výroby svých erbů. Na výrobě se podíleli všichni. Následovala akčnější část večera. Šli jsme zkusit naši obratnost na Finské stezce. Večer Ankh-Morporkem proudilo veselí v podobě různých her (lístečky) a mocného zpěvu. Poté zatroubil trubač Noční hlídky a šli jsme spát.
Ráno jsme byli vzbuzeni s tím, že je potřeba najít plod Myslícího hruškovníku. Pomocí indícií jsme měli určit srávnou cestu a vyjít vstříc novému dobrodružství. Naše výprava proběhla úspěšně, protože jsme Myslící hruškovník opravdu našli i s jeho plodem. Protože jsme se během dne hodně zapotili, tak jsme se rozhodli ještě smočit v řece Ankh, kde se udála velká lehátková bitva. Celý den nám svítilo sluníčko a provázela nás veselá nálada.
Dnes se v Ankh-Morporku vyhlásila velká tipovací soutěž o hodnotné ceny zvaná Bingo, která nám zaplácla půlku dopoledne. Po ní jsme byli svoláni na další hru trochu akčnější povahy, která nese název Maršála Špióna. Tuto hru vyhrál dvakrát modrý tým, jednou svou vlastní zásluhou a podruhé díky jednomu zběhovi ze zeleného týmu, který týmu modrých donesl vlajku. Poté byl v Ankh-Morporku vyhlášen mágy fotbalový turnaj, ve kterém se utkali všechny cechy proti sobě. Na Zeměploše máme trochu jiný fotbal než na Zemi, místo branky střílíme na dřevěný kůl, nemáme brankáře, místo normálního fotbalového míče máme měkký gymnastický balón střední velikosti s dvouma anténkama, ale hlavním rozdílem je to, že každý hráč má vepředu svázané ruce, aby nedocházelo k nedorozumněním, která často nastávají tím, že někdo balón chytne, protože letí příliš vysoko nebo protože dostal strach, tak s ním uteče ze hřiště pryč. Samozřejmě náš fotbal není dokonalý, občas se stane, že hráči hrají na opačnou stranu nebo dostanou hlad a tak prostě hřiště opustí a jdou se najíst. I fanoušky máme trochu jiné. Protože nechcou nikomu uškodit, tak pokřikují různé rýmy, aby buď povzbudili nebo ztrapnili oba týmy zároveň např. “Kopni sem a kopni tam, ukaž mi, kdo je tu pán.” “Křivé nohy, chabé plíce, do útoku pijavice.” Výsledky dnešního zápasu byly následující: 1. místo - červený cech 2. místo - žlutý cech 3.a 4. místo - bílý a zelený cech 5. místo - bílý cech. K večeru se k nám opět vrátila tipovací soutěž, takže výherců přibylo a protože by jinak společnost provozující Bingo zkrachovala, musela rychle z města utéct a tak se naši obyvatelé rozhodli, že se již odeberou na kutě.
Tento den byl příznivý pro procházky, teda alespoň ráno. Jako dobrý nápad nám připadlo prozkoumat blízkou vesničku Lomy, kterou jsme si prošli a kde jsme si zahráli pár her. Dále se naše cesta ubírala k řece Ankh, kde jsme se příjemně svlažili, protože želva A’Tuin se rozhodla, připlout ke sluníčku trochu blíže. Pak následovalo pohoštění, na kterém byly palačinky, díky kterým byl každý z nás posilněn. Když jsme byli zcela posilnění, tak si nás zavolal na pomoc Vlahoš von Rosret, že mu hoří poštovvní úřad a že by ho potřeboval pomoct uhasit. Naše hašní proběhlo zdárně. Pomocí svých vlasů jsme přenášeli vodu z rybníka do hasícího kbelíku. Největší část pošty uhasila červená, pak bílá, poté modrá a žlutá a nejméně toho uhasila zelená. I tak byl Vlaoš za pomoc všem vděčný. Večer jsme shlédli v našem biografu představení pod názvem Chleba s máslem v podání cechu zelených. A po zaznění zvonu Noční hlídky jsme se odebrali do astrální sféry, kam se naše mysl odebírá ve spánku.
Abychom se lépe vyznali v ulicích Ankh-Morporku a lépe poznali své sousedy, vytvářeli jsme si dnes štítky se jmény na svá obydlí. Když jsme měli své štítky hotové, tak jsme si šli trochu zasportovat (každý cech zvlášť) a trošku utužit své vztahy v cechách. Po tomto vyčerpávajícím úkonu jsme šli na oběd, který nám uvařil cech šikovných kuchařek. Když ná trošku vytrávilo, povolal si nás na pomoc Lord Vetinari, abychom šli nalovit nějaké ryby, protože řeka Ankh je velmi špinavá a větší její část zaplňuje bahno. Ryb bylo opravdu mnoho, takže každý z cechů uspěl po svém. Nejlepším rybářským cechem byl modrý, pak zelený, bílý, žlutý a nakonec červený. Když už jsme vylovili dostatek ryb, tak jsme se šli ještě na chvíli smočit a abychom nesmrděli rybinou, tak jsme se i v našem městě rozhodli, že každý navštíví sprchu. Večer probíhalo herní klání, které bylo zdárné. Tento den jsme zakončili tradiční ukolébavkou, po níž jsme šli spát.